Jzed Plasty - nové (umělé) hmoty.

V laboratořích a v chemickém průmyslu lze připravit hmoty takových vlastností, které přírodní látky nemají. Surovinou pro jejich výrobu jest zemní olej (ropa), uhelný dehet, ale také např. přírodní kaučuk (latex). Plasty se nevyskytují v přírodě, jsou výtvorem člověka.

  • vznikají chemickými reakcemi
  • tvoří je makromolekuly s velkým počtem atomů
  • jsou pružné, pevné a houževnaté
Historie plastů
  • 1869 – celuloid
  • 1909 – bakelit
  • 1930 – plexisklo
Nejznámější termoplasty: Termoplasty působením tepla měknou a působením chladu opět tuhnou, mění se vratně.
Opakem termoplastů jsou reaktoplasty, které po vytvrzení již nelze zpracovávat teplem.

Reaktoplasty (termosety):

Reaktoplasty (dříve termosety) jsou zesíťované polymery, které vytvářejí prostorovou trojrozměrnou síť. Zesíťování nastává až při tváření hmoty vlivem tepla a tlaku, někdy pomocí katalyzátorů. Jakmile je zesíťování dokončeno, není další tváření možné, opětovným ohřátím není možno hmotu roztavit. Husté příčné zesíťování se nazývá vytvrzování. Před konečným zpracováním je hmota tekutá nebo sypká, po vytvrzení pevná, tvrdá a do určité míry pružná.

Elastomery, elastická vlákna:

Použití plastů:
  • textilní vlákna , struny , vlasce , fólie
  • desky , trubky , profily , bloky
  • lisovací a vstřikovací hmoty
  • technické pryskyřice
  • lehčené hmoty

Základní vlastnosti plastů.

Cennými vlastnosti plastů jsou především: pevnost, pružnost, tvarová paměť, a dobrá odolnost proti různým chemikáliím a povětrnostním vlivům. Další cennou vlastností je váha plastů. Většina tech. materiálů, kromě dřeva je několikrát těžší než voda. Plastické hmoty jsou jen trochu těžší než voda (1,05x ÷ 1,5x). Lze vyrobit i lehčené plastické hmoty, které jsou lehčí než voda např. pěnový polystyrén.
Většina plastů je ale citlivá na UV záření, takže na slunci poměrně rychle degraduje. Také nesnáší teploty nad + 60°C a pod - 20°C. Jsou ovšem hmoty se stabilizátory, které tyto negativa nemají, např. teflon aj. Většinu plastů lze obrábět a zpracovávat tak jako jiné tech. materiály.


PVC, PolyVinylChlorid.
Obch. názvem Novodur (neměkčený PVC) a Novoplast (měkčený PVC). Novodur je pevný a poměrně křehký plast, použitelný do teplot 60°C. Při t. nad 80°C měkne a přechází do plastického stavu. Lze ho tedy tvarovat. Po vychladnutí si zachovává tvar. Novoplast je měkký a ohebný, pod 0°C křehne.
Polyethylen Polyethylen (PE) LDPE (lehký) a HDPE (těžký, hustý).
Polyethylen je termoplast, který vzniká polymerací ethenu za nízkého
tlaku (s lineárním řetězcem, lPE – liten) nebo za vysokého
tlaku (s rozvětveným řetězcem, rPE – bralen).
Při výrobě lze využít vstřikování a vytlačování. Vyrábí se z něj nejrůznější výrobky, obaly, fólie (igelit, mikroten) a elektrotechnická izolace.
Polyethylentereftalát (PETP) (PolyEthyleneTerePhtalate)
je termoplast ze skupiny polyesterů. Je vhodný k výrobě nemačkavých vláken s malou navlhavostí např. Dacron, lahví (PET), obalů a fólií. V závislosti na procesu výroby a zpracování (rychlosti chladnutí taveniny) je možné vyrobit průhledný PET, nebo polokrystalický průsvitný PET. Připravuje se polykondenzační reakcí (esterifikací) ethylenglykolu (ethan-1,2-diolu) s kyselinou tereftalovou. Patří mezi plasty, které se dobře recyklují.
Reaktoplast bakelit se vyrábí z fenol-formaldehydové pryskyřice.
Plnidlem bývá dřevěná moučka, dřevěné piliny, hlinka, textilní vlákna aj. Má tmavou barvu a je dobrým elektroizolátorem.
Guma - pryž.
Od počátku 19. století se začala široce používat přírodní guma, ze stromu zvaného kaučukovník brazilský. Přírodní guma byla citlivá na teplo, lepkavá a páchnoucí v horku a drobivá za chladu. Někdy kolem roku 1840 Charles Goodyear vyvinul proces známý jako „vulkanizace“, který zahrnuje „vaření“ gumy se sírou. V porovnání s neupravenou přírodní gumou byla Goodyearova „vulkanizovaná guma“ pevnější, více elastická, odolnější teplu a různým chemikáliím, vzduchotěsná a dobrý el. izolátor.
Vulkanizace je důležitým procesem výroby gumy (pryže) v přírodní i umělé formě. Přírodní guma je složena z organického polymeru zvaného „isopren“. Vulkanizace tvoří sírové vazby, které spájí oddělené isoprenové polymery dohromady. Plnidlem jsou gumárenské saze, hlinka a jiné přísady, např. kalafuna a barviva. Jako změkčovadla stearin, parafin, ricinový olej aj.
Plasty a jejich průmyslové zpracování.

Plastické hmoty se zpracovávají nejčastěji tvářením (lisování, vytlačování, válcování, vyfukování a tvarování) za působení tlaku a tepla. Při svém vzniku jsou plasty měkké až tekuté a dají se lehce formovat. V konečné podobě po ochlazení jsou pevné.

Válcování termoplastů. Vyrábí se takto desky, podlahové krytiny a fólie. Plastická hmota je unášena válci, které jsou vyhřívány. Hmota teplem měkne, stává se stejnorodou a válcuje se na tloušťku, která je dána vzdáleností válců.


Vytlačování termoplastů. Výroba tyčí, trubek a izolovaných vodičů.
Z násypky (1) se přivádí hmota ve formě granulí (2) do vyhřívané tlakové komory (3). V ní měkne a  šnekem (4) je dopravována k vytlačovací hlavě (5), jejímž otvorem vystupuje ven, ochlazuje se a tuhne. Podle profilu otvoru vytlačovací hlavy je tvarován vytlačovaný polotovar.

Vstřikování je obdobou vytlačování, roztavená hmota je vstřikována do formy, která je střídavě ohřívána a chlazena podle pracovního cyklu stroje.

Lisování za působení tlaku a tepla. Nejčastěji se používá přímé lisování plastů v lisovacích formách. Forma je vyhřívaná. Tvárnice (1) se naplní plastickou hmotou (3). Potom se tvárníkem (2), hmota zalisuje. K vytvrzení dojde buď ohřevem (reaktoplast) nebo ochlazením (termoplast).

Vyfukování termoplastů. Vyrábí se takto např. polyethylenové fólie ve tvaru rukávu na sáčky. Z hlavy (1) vytlačovacího stroje vychází ohřátá měkká tenkostěnná trubka z termoplastu. Stlačený vzduch přes trysku (2) vyfukuje trubku do tvaru neuzavřeného pytle (3), jehož šířka je vymezena kalibračním zařízením (4). Plastická hmota se vstupem do volného prostoru a proudem stlačeného vzduchu ochlazuje a tuhne. Přes soustavu válečků se fólie odtahuje a navíjí do svitku.

Tažení termoplastů. Postup pro misky z polyethylenu, polystyrénu, PVC apod. Zahřátý list termoplastu (3) je tvárníkem (1) tažen do tvárnice (2). Nabývá tvaru tvárníku a po ochlazení si ho ponechává.

Variantou tažení je vyfukování ze dvou fólií ve formě. Vyrábí se tak různé výrobky zejména z polyethylenu (dětské hračky, láhve apod.). Fólie (3) se ve formě nejprve prohřejí, čímž změknou, pak se mezi ně foukne vzduch z trysky (2). Tlakem vzduchu získají fólie tvar formy (1). Tlakem na formu se současně zavaří postranní švy. Po ochlazení si výrobek ponechá získaný tvar.

^ up ^

  2007 © Jzed 21.XII.2007   code: win-1250